Martin Vančura

zvaný Houba

U šermu	od roku 1997
Email:	kanape@email.cz

Martin Václav Karel Vančura z Řehnic a Dětřichova

Na počátku 13.století získali předkové vladyckého rodu nevýznamnou tvrz v Řehnicích u Mladé Boleslavi, kterou rozšířili a vybudovali z ní mohutnou pevnost, chránící a ovládající okolí. Vančurové se rozrůstali do několika rodových větví, pomalu bohatli a hromadili víc a víc pozemků,vsí a nemovitostí. Jedna z větví rodu zakoupila dva statky na severní hranici Českého království s Polskem a to ve vsi Dětřichov, nedaleko Frýdlantu, kde samostatně vládli. Statky později spojili a na ochranu polností a majetku postavili tvrz pojmenovanou podle názvu vesnice. Členové této rodové větve se odlišovali přídomkem jména své severočeské tvrze.

Zde se narodil i Martin Vančura z Řehnic a Dětřichova, křtěný jako Václav Karel. Rok narození není znám, ale podle událostí v jeho životě lze odhadnout, že se mohl narodit v roce 1373 až 1378.
Rodičům Martina Vančury, Ludmile z Hrabiků a Bohuslavovi Vančurovi z Řehnic, se narodili tři synové - Bohuslav, Luboslav a Martin. Nejstarší syn Bohuslav se po nečekané smrti otce stal správcem nad veškerým majetkem. Dokud žila jejich matka, dbal na její moudrá a životem prověřená moudra. Svým bratrům vyplácel roční rentu a navíc i finančně podporoval obchodní záměry bratra Luboslava, jenž vedl kupecké výpravy do Francie a Španělska. Osud Martina Vančury byl předurčen církevní službě. V útlém věku byl přijat do benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem, který významně finančně podporovala jeho matka Ludmila. Zde setrval do roku 1408.
V roce 1406 již nejstarší bratr vládne bez rad zemřelé matky a osudy zbývajících bratrů se výrazně mění. Bohuslav, dědic a správce panství, ukazuje svou pravou tvář. Díky jeho lakotě přichází Luboslav o většinu majetku z kupeckých cest. Ten v roce 1407 opouští Dětřichov a od té doby o něm nejsou nikde žádné záznamy.

I podpora benediktinského kláštera v Opatovicích je po smrti Ludmily z Hrabiků mizivá, čímž klesá přízeň představeného kláštera k Martinovi. Dochází k několika konfliktům a vše vyústí v odchod Martina z řádu i církevní služby.
Dobře věděl, že v Bohuslavově tvrzi pro něj není již místa, opouští proto rodný kraj a odchází do Prahy, kde hledá místo písaře. V té době sbírá vojsko Jan Sokol z Lamberka na pomoc Polsku proti Řádu německých rytířů. Toho Martin využije a jako písař se přidá k zásobovačům Sokolova vojska. A tak se Martin Vančura z Řehnic a Dětřichova dostane až k Grunwaldu, kde je svědkem zdrcující porážky Německých rytířů, která se uskutečnila v roce 1410. Po tragické smrti Jana Sokola se vrací zpět do Prahy, a několikrát se stane posluchačem kázání Mistra Jana Husa. Po jeho mučednické smrti a v následném husitském povstání se Martin Vančura přidává na stranu husitů a vstupuje do vojska pod vedením hejtmana Davida Bořka z Miletínka, kde si pomalu osvojuje válečné umění. Ironií osudu je jedním z husitských bojovníků, jenž v roce 1421 vypálí jeho někdejší působiště, opatovický klášter. Díky znalosti psaní a čtení ve dvou jazycích, brzy jeho kariéra u vojska stoupá. Osvojí si umění dělostřelecké a později bohatne na prodeji střelného prachu.

Poslední písemná zmíňka o Martinovi Vančurovi z Řehnic je z roku 1432, kdy Vltava vyplavuje a poboří jeho dům u Staroměstského náměstí.

ZPĚT